Registrácia

Zadajte prosím do nasledujúceho formulára svoj e-mail. Na Váš e-mail bude zaslaný link na dokončenie registrácie.

Zabudli ste svoje heslo?

Zadajte prosím do nasledujúceho formulára svoj prihlasovací e-mail. Na Váš e-mail bude zaslaný link, na ktorom si budete môcť nastaviť nové heslo.

Modlit se, modlit se, modlit se

EVS

  • 1. Dec '19
  • 10 minút
  • 206
  • 5

Boží slovo hovoří, že doba před druhým příchodem Pána Ježíše nebude lehká. Co tedy máme dělat, abychom těžkosti života zvládli? Ježíšova odpověď nás jistě posílí.

Druhá část sedmnácté kapitoly Lukášova evangelia hovoří o konci světa a Ježíšově příchodu. A není to úplně povzbudivé čtení, protože tam je řeč o utrpení, o tom, že mnozí to nezvládnou. Je tam také jedna silná výzva: „Vzpomeňte na Lotovu ženu.“ (L 17:32). A tato výzva nás povzbuzuje, abychom netoužili po pozemských věcech, neohlíželi se za nimi, ale dívali se vírou dopředu.

Čtenář si nezbytně klade otázku, jak žít, abych to zvládl? Jak žít, aby mne to materiální zajištění tohoto světa nezválcovala natolik, že bych neustál svoji víru? Možná si občas takovou otázku položíte taky. Možná si někdy všímáte, že vás láká svět. Možná jste taháni na obě strany. Možná se bojíte těžkostí a útlaku věřících. Jak se tedy připravit na budoucnost? Jak žít, abychom to jednou zvládli a mohli se radovat na věčnosti s Pánem Ježíšem Kristem?

Myslím, že není náhodou, že za těmito texty, který vzbuzují tyto dotazy, umístil Lukáš podobenství o soudci a neodbytné vdově. A to je právě text určený na tu dnešní neděli. Pojďme si jej přečíst.

Vypravoval jim podobenství, aby ukázal, jak je třeba stále se modlit a neochabovat: "V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z lidí si nic nedělal. V tom městě byla i vdova, která k němu ustavičně chodila a žádala: 'Zastaň se mne proti mému odpůrci.' Ale on se k tomu dlouho neměl. Potom si však řekl: 'I když se Boha nebojím a z lidí si nic nedělám, dopomohu jí k právu, poněvadž mi nedává pokoj. Jinak mi sem stále bude chodit a nakonec mě umoří.'" A Pán řekl: "Všimněte si, co praví ten nespravedlivý soudce! Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá? Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane. Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?" (L 18:1–8)

Bratři a sestry, jak jsem řekl, toto podobenství přichází jako jakási naděje do různých obav spojených s realitou těžkostí tzv. posledních dnů. Hned na počátku se dovídáme, co je hlavní myšlenkou tohoto podobenství. Čteme: „Vypravoval jim podobenství, aby ukázal, jak je třeba stále se modlit a neochabovat.“ (v.1) Tedy cílem podobenství je ukázat, že se potřebujeme stále modlit a neochabovat. Když potom čteme dále, tak vidíme, že toto podobenství je více než jakýsi příkaz k modlitbě. Toto podobenství nám ukazuje, že vytrvalá modlitba má smysl, protože máme Boha, který odpovídá na modlitby.

Ta logika příběhu je celkem jasná. Je nám představen bezbožný a zkorumpovaný soudce. A potom je nám představena vdova, která je obrazem osoby bezmocné a závislé na pomoci jiných. Vdovy a sirotci jsou v biblické době zmiňováni jako ti, kdo jsou ti nejslabší, nejzranitelnější, nejvíce závislí na milosrdenství druhých. Vdova z našeho příběhu navíc řeší situaci, kdy ji nějaký člověk ubližuje. Více nevíme.  A tak táto vdova přichází ustavičně k soudci a prosí jej, aby se ji zastal proti jejímu odpůrci. On ji však ignoruje. Nicméně vytrvalost té ženy ho začíná unavovat a tak se nakonec rozhodne, že jí vyhoví, aby měl klid. A na to Ježíš říká: „Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá?“ (v.7) Tedy, když k Bohu dnem i noci voláme, On nás vyslyší.

Toto podobenství možná patří mezi ty, které se nám moc nezdají. Není to trochu přeháňka, přirovnávat Boha k tomuto bezbožnému soudci? Není to trochu divné, přirovnávat Boží reakci k reakci soudce, který vdově vyhověl, jen aby měl od ní klid? Vždyť Bůh přece neodpovídá na naše modlitby, aby měl od nás pokoj. V tomto podobenství Ježíš nevyužívá podobnost, ale kontrast mezi soudcem a Bohem. A ukazuje, že pokud ty prosby vyslyší bezbožný soudce, oč více je vyslyší milující Bůh.

Ale i tak nás nemusí tento obraz moc překvapovat. Ježíš třeba přirovnával svůj druhý příchod k příchodu zloděje a apoštol Pavel na to navázal, když napsal: „Sami přece dobře víte, že den Páně přijde, jako přichází zloděj v noci.“ (1. Tes 5:2). A ani Ježíš ani Pavel tím nechtějí říct, že Ježíš si počíná jako zloděj, ale pouze ukazují na aspekt nečekanosti, který doprovází jak příchod zloděje, tak příchod Krista.

Takže, když se vrátím k našemu podobenství, je určitě dobré, nerozptýlit se detaily, ale zaměřit se na to podstatné, co nám Ježíš chtěl říci. Chtěl bych tedy vyzdvihnout několik nejpodstatnějších myšlenek z tohoto textu.

1. Máme jediný zdroj pomoci

Vdova v našem příběhu řeší ten svůj problém. Jde o problém, se kterým ji nemůže pomoci nikdo než soudce. Z toho je zjevné, že se jí děje nějaké příkoří, které může vyřešit jen ten, kdo se má starat o zachovávání práva, tedy soudce. On byl její jediná naděje. Nebyla jiná cesta. Jenom soudce může zastavit zlo. A proto ona za ním soustavně chodí a prosí. Pořád znovu. Nemá jinou možnost.

To si dokážeme představit. Ano, je tady ještě jedna možnost. Jsou situace, kdy to lidé vezmou to vlastních rukou a snaží se docílit spravedlnosti silou. O tom je spousta akčních filmů. A také některé komedie, jako letošní film Radka Bajgara nazvaný Teroristka. Hlavní roli obsadila Iva Janžurová, která hraje učitelku v důchodu, která se nemůže domoci spravedlnosti a tak se rozhodne, že to vezme do svých rukou způsobem, který od ní nikdo nečekal. Nicméně, takové řešení, pokud se vůbec povede, přináší jen více bolesti a trápení.  

Myslím, že tady je velmi dobrý obraz situace křesťana. Opět připomenu, že toto podobenství přichází v kontextu bolesti a trápení před příchodem Krista. Je zde řeč o nespravedlnosti, která panuje, o útlaku věřících. Na cestě víry, totiž někdy přijdou takové protivenství a těžkosti, že hrozí ochablost a ztráta víry. My nežijeme v těžkém pronásledování a přes různé nedostatky žijeme v právním státě, kde se dá dovolat spravedlnosti rozhodně lépe, než ve většině minulosti. Přesto hrozí ochablost. Někdy slyším od služebníků i od presbyterů, že už nemůžou. A já sám se tak někdy cítím. Mám pocit, že ve službě už mi docházejí síly.

A to první, co si tedy připomínáme, je to, že Pán Bůh je náš jediný zdroj pomoci, stejně jako pro tu ženu byl jediným zdrojem pomoci ten soudce. I nám hrozí pokušení, abychom to vzali do svých rukou. Ale to nikdy nedopadne dobře. Někdy máme pokušení dát si různé pauzy, na chvilku si oddechnout. Ale toto podobenství nás volá, abychom ve chvíli únavy a těžkostí o to více běželi k Pánu Bohu. On je tou jedinou pomocí.

2. Vytrvalost je nezbytná

Ten další důležitý princip tohoto podobenství říká, že vytrvalost je nezbytná. Ta žena to prostě nevzdala. Byla vytrvalá. Přicházela znovu a znovu, i když neviděla výsledky a asi i ona věděla, že soudce na spravedlivost moc nedá. Tato žena neměla jinou možnost a tak vytrvale přicházela. Přicházela s nadějí, že se něco změní.

Tento týden mi volala sestra Julie Hejlová. Je to už starší dáma, která už mnoho mnoho let věrně zajišťuje vydávání Many pro tento den. Čtení podobné u nás oblíbené Dobré setbě. Dobrá setba se překládá, kdežto tu Manu píšou čeští autoři. A sestra Julie tedy musí každý rok sehnat autory pro 365 zamyšlení. Ona vytrvale obvolává potenciální autory. Setkal jsem se s ní loni na sjezdu baptistické mládeže a samozřejmě mne odchytila s prosbou o to, zda bych byl ochoten se zapojit. Krátce na to mi od ní přišel email s prosbou o napsání desíti zamyšlení. Jelikož jsem měl poměrně dost povinností, tak jsem se zeptal diakona Edka, zda by nebyl ochoten do toho jít místo mne. On souhlasil, a mně se ulevilo. Ale, jak jsem již řekl, tento týden mi sestra Julie zavolala. A myslím, že nemusím říkat proč. Ona je vytrvalá. Proč? Protože chce, aby i příští rok vyšla Mana se čtením z Bible.

Bratři a sestry, Ježíš nás tímto podobenstvím volá k vytrvalosti. K jaké vytrvalosti? K vytrvalosti v tom, že si stále znovu a znovu budeme přicházet k Němu pro sílu, pro občerstvení, pro naději. A tak přicházejme k Němu plakat, prosit nebo si postěžovat. Přicházejme si vylít své srdce. Někdy můžeme mít pocit, že se nic nemění. Někdy můžeme mít pocit, že se zlé věci stále opakují. Ale tento text nás vyzývá, abychom pokračovali. Mnozí z vás se mnou sdílíte různá vaše trápení. Některá z nich jsou důsledky hříchů a kopanců, kterých jste se dopustili. Jiná jsou křivdami, kterých se na vás dopustili jiní. Další jsou zase situace přicházející nezaviněně zvenčí v podobě různých bolestí, nemocí, trápení či pohrom. Ježíš nás dnes volá, abychom vytrvali a stále znovu a znovu se modlili a vše Mu to v modlitbě odevzdávali. Vytrvejme v tom a budeme požehnáni.

3. Bůh je dobrý, i když prodlévá

To je ten poslední a ústřední bod toho našeho podobenství. Jak jsem řekl už na začátku, ta hlavní myšlenka tkví v tom, že pokud pomůže i ten zlý a nespravedlivý soudce, o co více vyslyší naše modlitby milující Bůh, který je naším Otcem. Ježíš tedy říká, že my máme být těmi, kdo volají a kdo věří, že Bůh slyší a odpoví. Přečtěme si ještě jednou ten závěr: „Všimněte si, co praví ten nespravedlivý soudce! Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá? Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane.“ (v.6–8)

Jsme tedy povzbuzování k tomu, abychom využili své možnosti a vytrvale, doslova dnem i nocí, volali k našemu Pánu, abychom neochabli, aby neochabla naše víra, abychom vydrželi, abychom Mu věřili, abychom Ho milovali, abychom žili tak, jak se Jemu líbí. Modlitba zaměřena na Pána je tedy klíčem ke zvládnutí těžkostí, které zažíváme tady na tomto světě.

A Ježíš nám připomíná, že se máme modlit, i když se nám zdá, že On s pomocí prodlévá. Ano, nechápeme všechny Boží cesty. Nechápeme, proč Pán Bůh neodstraní některé těžkosti, proč otálí. Ale Ježíš nás povzbuzuje: Prostě se dál modlete!

Rád bych zakončil příběhem, který jsem slyšel tento týden od evangelisty Ravi Zachariase. Ten byl pozván do Vietnamu, aby tam v roce 1971 kázal. Byla to doba, kdy stále probíhala válka. Ravi Zachariasovi bylo pouze 25 let a jako začínající kazatel přinášel několik měsíců Boží slovo vojákům i místním lidem. Jako překladatel mu sloužil pouze sedmnáctiletý Hien Pham. To byl radostný křesťan se srdcem evangelisty. Když se nakonec loučili, nevěděli, zda se ještě někdy uvidí. O 18 let později mu Hien zavolal z Kalifornie a potom mu vyprávěl svůj příběh. Po tom, co Vietnam ovládli komunisté, byl Hien brzy zatčen za to, že se spolčoval s Američany. Zažíval těžké vězení, mučení a snahu vymýt jeho mozek, zbavit ho víry a udělat z něj komunistu. Ten tlak byl extrémní. Hien popisuje, jak se stále modlil, ale jak mu tvrdý a neutuchající tlak pomalu ale jistě kradl naději a také víru. Po mnoha měsících těžkého žaláře a tlaku jednoho večera došel k závěru, že komunisté asi mají pravdu, že Bůh neexistuje a že se od dalšího dne už nebude modlit. Ráno mu byla přidělena nepopulární práce při čištění latrín. Když čistil důstojnické záchody, vysypával také koš, kde se odhazoval toaletní papír. A když to dělal, všiml si, že tam byl i potištěný papír s anglickým textem. Omyl jej a schoval do kapsy. Když byl potom na své cele, rychle jej vytáhl a četl. Byla to osmá kapitola listu Římanům. Mimo jiné jsou tam i tyto verše: „Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? Jak je psáno: "Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku." Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (L 8:35–39)

Hien věděl, že toto byla odpověď na jeho modlitby. Od té doby se hlásil na čištění záchodu dobrovolně. Zjistil, že jeden z důstojníků používá Bibli jako toaletní papír a zachránil tak mnoho stránek z Božího slova, které ho posilovaly až do doby, kdy byl propuštěn. Ten příběh má dramatické pokračování, ale to zase někdy příště. Chtěl jsem ten příběh říci, protože nám ukazuje na Boží milost. I ve chvíli, kdy už zemdlíváme a docházejí nám síly, On je tady a On odpovídá na naše modlitby. A tak se vytrvale modleme a pamatujme, že Pán Bůh naše modlitby vyslýchá a že On sám nás ochrání před ochablostí a ztrátou víry ať už ve dnech dobrých nebo ve dnech zlých.

Pán Ježíš zakončuje toto podobenství otázkou: „Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?“ (v.8) To je těžká řečnická otázka. Odpověď je v tomto podobenství. Pokud bude modlitba, bude i víra. Dokud budou lidé s upřímným srdcem s Pánem Bohem mluvit v modlitbě, do té doby tady bude víra. Kéž bychom byli lidmi modlitby a tím pádem i víry. Amen.

4,5/5 (14 hlasov)

Ak máte záujem o pravidelné novinky z nášho webu, dajte nám svoju e-mailovú adresu, a my vám ich s radosťou každý týždeň pošleme.

Kliknutím na tlačidlo „Odoberať novinky“ vyjadrujete svoj súhlas so spracovaním osobných údajov.